Obrazy z Infekčního pavilonu nemocnice Na Bulovce z roku 1944

Kresby ze skicáře Jarmily Fenclové věnovaného MUDr. Hruškovi 8. 4. 1944 zpřístupnil a dobovými komentáři opatřil
Hanuš Rozsypal, 15. 3. 2009

Návštěvy

      „Pro návštěvy rodičů jsem navrhl balkony pod okny nemocných, na nichž přijdou rodiče až k oknům pokojů, dívají se přímo na děti, co dělají a jak vypadají, mohou s nimi docela dobře mluviti, neboť jedno okenní křídlo je možno otevříti dovnitř zcela a v okenním otvoru jest jemná, hustá síť drátěná, která znemožní všechen styk, ztížený i tím, že síť je dosti vysoko pro dosažení rukou. Všechna ostatní okna jsou uzavřena patentním klíčem, a tak je pacienti otevříti nemohou! Ani nemusí se hlas zesilovati, jest slyšeti docela zřetelně každé slovo.“ (Prof. J. Procházka, 1947)

      Ježto bylo nutno počítati s tím, že návštěvníci nebudou příliš čistoty dbalí a budou se špinavýma rukama opírati o zeď balkonů, bylo provedeno obložení zdí dlaždicemi v místnostech návštěvníkům přístupných. Tím získala budova nesmírně na svém vzhledu a stala se umyvatelnou. Pro toto umývání jsou na balkonech hydranty a lze tak snadno obloženou zeď umýti.

      Na infekčním oddělení nesmějí nikde zůstat žádné zbytky jídla, aby se tam nemohly držet a rozmnožovat mouchy a jiný hmyz. Proto také nedovolujeme, aby nemocní dostávali z domova balíčky s jídlem a aby měli v nočních stolcích nějaké zbytky.

      Pokoje pro nemocné jsou všechny malé, jedinou výjimkou je poslední pokoj na východním křídle. Mají teplou a studenou vodu, větrání sítí proti mouchám a komárům, podlaha jest xylolitová, stěny do výše 1,65 m lakované, ostatní i strop jsou napuštěny tak, že jsou mycí. Důvodem k tomu bylo to, že děti velmi často po sobě házejí odpadky, čemuž nelze úplně zabrániti, a tak ulpívají na stěnách infikované zbytky jablek atd. Zdi jsou pak velmi nečisté a nehezké a malování je obtížné a drahé.

      Provoz v čistém středu pavilonu zahrnuje i odchozí pokoje pro propuštěné pacienty, kterými prochází i personál a které ústí na čisté schodiště. Na toto schodiště ústí i místnosti odchozí pro lékaře z druhé strany, a čistý výtah. Propuštění nemocní sejdou po schodech do druhého patra, odtud lávkou se zábradlím na silnici, kde bude zřízena čekárna pro příbuzné a kde budou eventuelně zastavovati auta, pro ně přijíždějící. Odtud odjedou po čistých komunikacích k bráně a ven.
 

      Čtyři poschodí vysoká budova nad vlastní nemocnicí (mrakodrap), jest určena pro byty personálu. Původně bylo počítáno s pěti patry pro personál, ale vybudování čtvrtého nemocničního poschodí zabralo jeho místo, a nebylo nikde lze získati nové, takže posléze bylo pro ubytování personálu určeno jedno poschodí v dnešním sporadickém pavilonu. Personál se do tohoto mrakodrapu dostává jednak schodištěm, jednak výtahem. Ježto by ale jezdil každý z personálu velmi často i pro maličkosti a jistě by to bylo na úkor prováděné desinfekci při opuštění služby, bude ježdění výtahem omezeno tím, že každý z personálu dostane výtahovou minci, tak, že jednou denně může jeti po skončení služby výtahem, ale ostatní cesty si musí hraditi.

      Pokoj lékaře, dávajícího informace, jest opatřen telefonem, dveře vedoucí na balkon jsou zavřeny patentním uzávěrem, takže nikdo z balkonu nemůže vejíti dovnitř. Informace dává lékař sklápěcím oknem.

     S vážnou tváří pro Vás vybral

Hanuš Rozsypal