Práce mikrobiologa v koncentračním táboře Osvětim |
|||||||
Úryvek z pamětí brněnského mikrobiologa prof. MUDr. Václava Tomáška o infekčních nemocech a o práci v mikrobiologické laboratoři během věznění v koncentračním táboře Osvětim Článek je drobným příspěvkem k neslavnému výročí: 15. 3. 1939, den po vyhlášení samostatné Slovenské republiky nacistické Německo obsadilo Čechy a Moravu.
Nejdůležitějším naším úkolem byla diagnóza infekčních nemocí zažívacího ústrojí. Zde poprvé v životě jsem bakteriologicky prokázal paratyf A a vypěstoval jsem jeho původce asi čtyřicetkráte z krve i několikrát z moče a stolice. V krvi našel jsem vícekrát bakterie paratyfu B i Gärtnerovy1, dokonce i bakterie blízké paratyfu C. Nejčastěji našli jsme bakterie tyfové a byly dny, kdy jsme měli i patnáct pozitivních krevních kultur s nálezem bakterií tyfových, paratyfových A i B. Průjmová onemocnění, kterých bylo v táboře vždy dost, neměla většinou specifického nálezu, přece však jsem několikráte izoloval dyzenterické bakterium Flexnerovo, jednou Shigovo a jednou Schmitzovo. Widalovy zkoušky u týchž nemocných konalo bohužel jiné oddělení, takže jsem neměl dost přehledu a provoz byl značně těžkopádný. Kultury jsme určovali podle účinku na cukry i barviva a u zajímavých kmenů paratyfových jsem provedl podrobné určení antigenní struktury. Bohužel jsem musel protokoly o tom zanechat na místě. Hodně práce zabrala diagnóza diftérie, která u sešlých vězňů bývala těžká a někdy končila i smrtí. Diagnózu diftérie a spály, které byly časté i u esesmanů a jejich rodin, měl na starosti jeden francouzský kolega. Postrachem táborů byly streptokokové infekce. Růže a flegmóny poutaly na lůžko stále desítky nemocných. Mezi řeckými Židy bylo mnoho malárie a tato infekce přenesla se na podzim 1943 i na jiné vězně v táborech. Našli jsme v nátěrech z krve několiksetkrát plasmodium terciány a dvakrát i tropiky. Němci likvidovali nakonec malárii tím, že nemocné odvezli neznámo kam. V roce 1944 podnikli akci mezi domorodým obyvatelstvem vyšetřením asi 10 000 lidí, ale zjistilo se jen, že malárie přes zimu zmizela. Jeden kolega měl za úkol vyšetřování na tuberkulózu a vypěstoval řadu pozitivních kultur z různého materiálu. Pohlavní nemoci byly rozšířeny hlavně u esesmanů, kteří byli věčně postiženi kapavkou, a u nichž čerstvé nákazy příjičné byly na denním pořádku zvláště po dovolených. V takzvaném rodinném táboře cikánském v Birkenau rozšířilo se značnou měrou noma u dětí, které trpěly přetěžkou podvýživou a byly v politováníhodném stavu. Němci vozili nejprve k bakteriologickému vyšetření živé děti a pak si úkol zjednodušili tak, že zemřelým dětem usekávali hlavy a posílali je k vyšetření. Ještě dnes nemohu vzpomenout bez bolesti a smutku a bez pobouření na ty teskné, žalující hlavičky ubohých dětí, které volají o pomstu za všechnu surovost na nich spáchanou. Všechna uvedená vyšetřování nebyla by stačila zaměstnat veliký personál hygienického ústavu. Bylo potřebí docílit nejvyššího počtu vyšetření, aby byla ospravedlněna přítomnost 18 esesmanů v podniku, který měl jiný smysl: aby šéf a jeho personál nemuseli na frontu. Opravdu ve vymýšlení a vyhledávání práce třeba nezbytečnější byli páni esesmani mistři. V roce 1944 bylo provedeno asi 115 000 vyšetření bakteriologických, z čehož 100 000 bylo zbytečných. Nejenže se hledali tyfoví nosiči v personálu kuchyní, pekáren a jatek, také škrabači brambor, holiči, sluhové a dokonce krejčí i ševci byli znova a znova vyšetřováni na tyfové bakterie, a to ve všech táborech. Materiál se odebíral přímo z konečníku, což měli na starosti esesmani a získali tím na nepostradatelnosti. V táboře žen byla tato úloha svěřena dvacetiletému gigolovi jen proto, aby pokoření žen bylo co největší. Takovým způsobem sehnalo se i 1500 zkoušek denně. Věnovali jsme jim co nejméně péče a pozitivních nálezů jsme se přímo vystříhali, protože osud zjištěného tyfového nosiče mohl být velmi nejistý. To vše ještě nestačilo a proto byla vyšetřována všechna pošlá zvířata z esesmanských hospodářství a velkostatků: králíci, slepice, kachny, husy, morky, prasata, ústroje z koní, krav i mrtvě narozené plody. Tu a tam jsme našli choroboplodné zárodky, jako pasteurely u slepic a kachen, salmonely u králíků a kachen a jednou i brucelu Bangovu u kravského plodu. Vyšetřovali jsme vzorky vod z tábora i okolí, potraviny, chléb, maso a zvláště uzeniny, které ovšem byly vydány ke konzumování bez ohledu na počet zárodků, jaký jsme našli. Ba na konci roku 1944 jsme z vědeckých důvodů vyšetřovali bakteriologicky i šváby a našli jsme skoro vždy v jejich tukovém tělese červené Bacterium prodigiosum2, aniž by tento nález měl nějaký zvláštní význam. Naše výsledky zhodnotila náležitým způsobem teprve písárna, která byla nejdůležitější součástí ústavu. Tam se hromadila čísla a rostly statistiky, které zajišťovaly existenci ústavu a chránily esesmany před frontou. Ostatně tito hrdinové dovedli ukázat statečnost v pravý čas. Když jednou v blízkosti uteklo pět Židů z těžké práce, pronásledovali je autem s pravou odvahou a všechny je postříleli. Smysl veškeré naší činnosti a důležitost písárny vystihl hlavní písař, který byl jedním z nepatrného počtu opravdu demokratických Němců, jež jsem poznal. Tento bodrý muž líčil s humorem, který jej neopouštěl, jak si se svými kolegy po válce zařídí bakteriologickou šrajbštubu v Americe, a mně říkával: „Bakteriologa v našem podniku nebude potřeba, to by byl luxus.“ Tak nejlépe vystihl smysl veškeré bakteriologické práce v hygienickém ústavě, o jehož působnosti již pomlčím. Ale nemusím být nespravedlivý. Naše práce prospěla přece mnoha nemocným a nám pomohla přežít dvě léta života.
Vysvětlivky:
|
Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka
SIL © 16. 3. 2010