Výskyt poliomyelitidy v Tádžikistánu

Výtah z dopisu hlavního hygienika ČR MUDr. M. Víta, Ph.D., 28. 4. 2010

      Výtah z dopisu hlavního hygienika ČR MUDr. Michaela Víta, Ph.D. ředitelům krajských hygienických stanic, ředitelům zdravotních ústavů, předsedkyni SIL Doc. MUDr. Marii Staňkové, CSc., primářce Infekční kliniky FN Na Bulovce MUDr. Haně Roháčové, Ph.D., a některým dalším osobám.

      Situace v České republice: První epidemie poliomyelitidy v Československu vznikla v roce 1939 po příchodu nacistických vojsk a k největší došlo v roce 1948, kdy onemocnělo více než 2000 osob. Narůstající nemocnost v roce 1956 ukazovala, že může dojít k další epidemii, a proto se na jaře 1957 v Československu uskutečnilo masové očkování dětí 3 dávkami inaktivované vakcíny, které zabránilo hrozícímu epidemickému šíření. Na jaře 1960 byla realizována celostátní kampaň, během které bylo očkováno 94 % dětí do věku 15 let. Od 2. poloviny roku 1960 se v Československu nevyskytl žádný případ nezavlečené paralytické poliomyelitidy. Bývalé Československo se tak v roce 1961 stalo první zemí na světě, kde byl přerušen proces šíření divokých poliovirů v populaci a poliomyelitida zde byla vymýcena. Od roku 1992 se naše republika připojila k programu SZO polioeradikace. V souladu s požadavky SZO byl zaveden systém sledování akutních chabých paréz u dětí do 15 let věku, jehož cílem je včas diagnostikovat případ poliomyelitidy a zabránit tak dalšímu šíření nákazy v populaci. Pravidelné očkování dětí proti poliomyelitidě se v ČR provádí od roku 1960. Včasné zachycení cirkulujících divokých poliovirů je zajišťováno systematickým vyšetřováním odpadních vod na přítomnost enterovirů, probíhajícím od roku 1962.

      V ČR se k pravidelnému očkování proti poliomyelitidě používala živá vakcína. Od počátku roku 2007 byla v očkovacím kalendáři nahrazena inaktivovanou očkovací látkou obsaženou v šestivalentní vakcíně, která je ve stanovených intervalech aplikována ve 4 dávkách, 5. dávka je pak zajištěna podáním monovakcíny proti poliomyelitidě. Proočkovanost proti přenosné dětské obrně dosahuje v České republice léta hodnot kolem 99 %.

      Klinicko-epidemiologický obraz, diagnostika a léčba: Poliomyelitida je vysoce infekční onemocnění způsobené polioviry z rodu enterovirů, jejichž přenos se uskutečňuje zejména fekálně-orální cestou. U více než 90 % infikovaných osob probíhá infekce asymptomaticky nebo pod obrazem nespecifických obtíží. Nejdramatičtější paralytická forma onemocnění (tzv. dětská obrna) se vyskytuje u méně než 1 % infikovaných osob. Objevuje se horečnaté onemocnění, následuje vznik obrn (chabých paréz), jež se často vyskytují asymetricky a nejčastěji postihují velké svaly zvláště dolních končetin. V případě paralytických forem se udává úmrtnost 5-10 %, nejnebezpečnější je forma postihující mozkový kmen (bulbární paralýza), která má za následek neschopnost polykání a dýchání. V rozvojových zemích onemocnění postihuje hlavně batolata, ve vyspělých zemích pak častěji školáky a mladistvé, ale i dospělé osoby. Inkubační doba je v průměru 14 dní, z nemocného člověka se může nákaza přenést na další osoby po dobu 4-8 týdnů. Jsou známé 3 typy poliovirů a všechny 3 mohou způsobit parézy. Divoký typ 1 polioviru (WPV 1) však způsobuje paretickou formu onemocnění častěji než divoké typy 2 a 3 (WPV 2 a WPV 3). Diagnóza je založena na virologickém vyšetřením stolice, mozkomíšního moku, či orofaryngeálního sekretu. Sérologické vyšetření nemá u poliomyelitidy velký diagnostický význam. Specifická léčba poliomyelitidy neexistuje, proto má prevence formou vakcinace zásadní význam pro boj s touto nemocí.

      Riziko přenosu poliomyelitidy: S ohledem na velice nízké počty osob, které do Schengenského prostoru cestují z Tádžikistánu, je riziko šíření nákazy původcem poliomyelitidy v Evropské unii velice limitované. Nicméně transport nákazy nelze vyloučit, a proto je velice důležité udržovat vysokou proočkovanost naší populace v souladu s platným očkovacím kalendářem.

      Prevence poliomyelitidy u cestovatelů: Před cestováním do rizikových oblastí je třeba prověřit, zda cestující osoba byla proti poliomyelitidě řádně očkována v souladu s očkovacím kalendářem ČR, v případě potřeby je nutno provést očkování.

      SZO se podílí na vyšetřování této události a ve spolupráci s národními autoritami Tádžikistánu a sousedících států se bude podílet na imunizační kampani, která je jedinou cestou ke zvládnutí takové situace. SZO v případě detekce divokého typu polioviru nedoporučuje restrikce v oblasti mezinárodního cestování a obchodu, ale zdůrazňuje doporučení očkování cestovatelů do/z oblastí, ve kterých k výskytu došlo.