Zpět na úvodní stránku

Legislativa 2010: odmítnutí péče

MUDr. Jan Galský, Ph.D.,
teze přednášky z X. setkání přednostů a primářů infekčních klinik a oddělení v Černém Dole, 28.-30. 4. 2010

Verze pro tisk
Verze pro tisk


Odmítnutí péče zdravotnickým zařízením

  • Průlom do práva na svobodnou volbu lékaře (zdravotnického zařízení)
  • Indikace (odborné hledisko)
  • Kapacita (únosná míra)
  • Ekonomika (úhrada) – není právně relevantním důvodem!!!
  • Nelze odmítnout toho, kdo již v péči je, nutnou a neodkladnou pomoc, spádová území neplatí

Odmítnutí

  • Možnost odmítnutí §11, §27 zákona č.48/1977 Sb. A EK ČLK
    • Při přijetí do péče
    • Při neúnosném překročení pracovního zatížení – neschopnost zajištění péče
  • Přílišná vzdálenost místa pobytu pro návštěvní službu
  • Důvody odmítnutí posoudí lékař – písemně

Předčasné propuštění

  • Pacient soustavně porušuje hrubým způsobem domácí řád zdravotnického zařízení a odmítá zásadním způsobem spolupráci
  • Nelze, pokud dáno duševní poruchou či jinými závažnými důvody, nejde o povinné léčení
  • Nesmí být vážně ohroženo zdraví

Neplatný právní úkon

  • Rozhoduje způsobilost posoudit následky svého jednání (odmítnutí péče)
  • Neplatný projev vůle
  • Trestní odpovědnost (neposkytnutí pomoci)

Negativní reverz

  • Cave! Pochybnosti o způsobilosti pacienta (nelze)
    např. komoce, EP, ale také intoxikace, ebrieta, atd.
  • Zákonná povinnost §23, zákona 20/1966 Sb.
  • Odmítá-li pacient přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si lékař o tom písemné prohlášení
  • Pouze písemná forma!
    • Údaje o zdravotním stavu pacienta a potřebném zdravotním výkonu
    • Možné následky odmítnutí pro zdraví pacienta
    • Záznam vyjádření pacienta a písemné prohlášení o odmítnutí
    • Místo, datum, hodina, podpis pacienta a lékař
    • Alternativně záznam za přítomnosti svědka
      (Způsob projevení vůle, důvody bránící podpisu, identifikace svědka a jeho podpis, podpis ošetřujícího lékaře)

Zákon 48 – odmítnutí péče

  • §11, odst. 1, písm. b

 
Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.

  • §39, odst. 2

 
Zdravotnická zařízení zřizovaná ministerstvem zdravotnictví, kraji v samostatné působnosti a obcemi jsou povinna poskytovat zdravotní péči ve spádových územích stanovených vyhláškou ministerstva zdravotnictví.

  • Vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi.
  • Vyhláška č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky

Zákon 48 – propuštění

  • §27

 
(1) Pojištěnec se propustí z ústavní péče, jakmile jsou provedena potřebná vyšetření a ošetření nebo dojde-li k takovému zlepšení zdravotního stavu, kdy lze další péči poskytovat ambulantně nebo v jiných zdravotnických zařízeních, popřípadě v zařízeních sociální péče. Pojištěnec musí být vybaven při propuštění léčivými přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, na tři dny, nebo v odůvodněných případech i na další nezbytně nutnou dobu.
(2) Pojištěnec se předčasně propustí z ústavní péče na vlastní písemnou žádost (revers), nejde-li o případy, kdy je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony bez souhlasu nemocného.
(3) Pojištěnec, který soustavně porušuje hrubým způsobem domácí řád zdravotnického zařízení a odmítá zásadním způsobem spolupráci, může být z ústavní péče předčasně propuštěn, pokud toto chování není způsobeno závažnou duševní poruchou nebo jinými závažnými důvody a pokud by okamžitým přerušením péče nebylo ohroženo vážným způsobem jeho zdraví. Předčasně propustit nelze pojištěnce v případech, kdy se jedná o povinné léčení.
(4) Ošetřujícímu lékaři, který navrhl ústavní péči, a registrujícímu lékaři se odesílá bezodkladně zpráva o propuštění pojištěnce včetně návrhu dalšího léčebného postupu.
(5) Pokud není pojištěnec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z ústavní péče až po předchozím včasném vyrozumění člena rodiny nebo osoby, která je schopna tuto péči zajistit.
(6) O propuštění pojištěnce, u něhož není zajištěna další péče, propouštějící zařízení včas informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností (v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy) příslušný podle místa pobytu pojištěnce. Obdobně postupuje u dětí a mladistvých se závažnou sociální problematikou v rodině. Náklady vzniklé další hospitalizací pojištěnce, který nemůže být propuštěn vzhledem k nezajištění další péče, nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou.

Pojem „lege artis“

  • §11 zákona č.20/1966 Sb.
    • „Péče v souladu se současnými dostupnými* poznatky lékařské vědy“
      * znamená zvláště PVT pracovišť, ne ekonomickou podmínku!
    • Judikát: NS čj.7 Tdo 219/2005:
      Za porušení „lege artis“ se běžně považuje pokud lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských postupů, a to v mezích daných rozsahem svých úkolů, podle pracovního zařazení, konkrétních podmínek a objektivních možností
    • Judikát: NS čj.7 Tdo 219/2005:
      Stanoví-li lékař při výkonu svého povolání chybnou diagnózu, pak to samo o sobě ještě nemusí opodstatňovat závěr, že již tímto porušil svoji povinnost vyplývající pro něj z Úmluvy o biomedicíně a zákona o péči o zdraví lidu (povinnost vykonávat své povolání „lege artis“)
      Závěr o porušení takové povinnosti však může být namístě v případě, když nesprávná diagnóza je důsledkem závažného porušení postupů pro její určování, které lékař zavinil např. v bezdůvodném nevyužití dostupných diagnostických metod. Postup lékaře je ovšem vždy nutno hodnotit tzv. „ex ante“ tj. na základě poznatků, které měl k dispozici v době svého rozhodování


Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka

SIL © 6. 5. 2010