Zpět na úvodní stránku

Doc. MUDr. Milan Duniewicz, CSc. devadesátiletý

Doc. MUDr. Marie Staňková, CSc., doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc., 18. 12. 2010

      Doc. MUDr. Milan Duniewicz, CSc. se narodil 20. 12. 1920 v Plzni. Své mládí prožil v Českých Budějovicích. Zde pak po promoci v roce 1951 na LF UK v Praze zahájil svoji lékařskou praxi na infekčním oddělení. Po rozsáhlé a náročné praxi v Českých Budějovicích absolvoval základní vojenskou službu v Hradci Králové, kde onemocněl virovou hepatitidou a zbytek vojenské služby odsloužil na infekční klinice prof. Ondráčka. Odtud přešel jako sekundář k profesoru Procházkovi na infekční kliniku na Bulovku, kde se posléze stal asistentem u prof. Kredby. První atestaci z dětského lékařství složil v roce 1956 a nástavbovou atestaci z přenosných nemocí v roce 1959. Po několika letech obhájil kandidátskou a habilitační práci a stal se významným pedagogem na infekční klinice FVL UK v Praze. Byl znám jako náročný examinátor, přesto byl u studentů oblíbený pro výborné přednášky a názorné vedení praktické výuky.

     Svůj vědecký zájem obrátil nejdříve na Bangovu nemoc, která byla v tom čase běžnou nemocí u veterinářů, zootechniků a chovatelů hovězího dobytka. Spolu s profesorem Potužníkem se zasloužil o diagnostiku a léčbu brucelózy. Na toto téma publikoval řadu vědeckých prací a sepsal i monografii o brucelózách (1967). Po eradikaci Bangovy nemoci se věnoval problematice zánětů centrálního nervového systému. Zprvu to byla klíšťová meningoencefalitida, kdy již v začátcích přípravy vakcinace proti klíšťové encefalitidě spolupracoval na klinických studiích s prof. Kunzem z Vídně. Jako jeden z prvních zkoušel v léčbě použití hyperimunního globulinu. Jeho sestava pacientů sledovaných po této nemoci je jednou z největších u nás. Později se zaměřil na další neuroinfekce, zejména bakteriální meningitidy v celém věkovém rozpětí, včetně novorozenců. Díky spolupráci s mikrobiology se významně zlepšila etiologická diagnostika a na jejím podkladě bylo možné vypracovat doporučené léčebné postupy, na kterých se také aktivně podílel.

 

 

     Publikoval asi 120 vědeckých prací v domácím i zahraničním tisku, je autorem tří monografií, a také kapitoly o brucelózách ve Vnitřním lékařství, vydaném v Jeně 1983. Jeho poslední monografie vydaná v roce 1999 je věnována neuroinfekcím.

     V letech 1966-1991 zastával funkci vědeckého sekretáře Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP. Je také členem několika domácích i zahraničních odborných společností, tři z nich mu udělily čestné členství. Byl pravidelným a aktivním účastníkem konferencí a sjezdů doma i v zahraničí. Za svoji práci obdržel v roce 1985 nejvyšší zdravotnické vyznamenání Medaili J. E. Purkyně.

     Přes svůj věk se neustále zajímá o novinky v oboru, a pokud to jeho zdravotní stav dovolí, zúčastňuje se odborných setkání a nevyhýbá se odborné diskusi. Ještě donedávna aktivně přednášel. I když mu již tělo neslouží tak, jak by si představoval, mladistvé myšlení si plně zachovává.

     Přejeme Ti, náš milý oslavenče, abychom se často setkávaly a mohly z Tvých znalostí a zkušeností nadále těžit. Rády bychom poděkovaly za vše, cos nás naučil, a zejména za Tvé přátelství.

     Ad multos annos!

     Za Společnost infekčního lékařství ČLS JEP: Doc. MUDr. Marie Staňková, CSc. a doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc.

Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka

SIL © 18. 12. 2010