Vzpomínka na profesora Procházku - zakladatele české infektologie |
||||
6. 10. 2011
Seriál o historii české infektologie by byl neúplný bez kapitoly o životě a zásluhách profesora MUDr. Jaroslava Procházky, DrSc. (1896-1967), významného lékaře, zakladatele české infektologie a bývalého přednosty infekční kliniky nemocnice Na Bulovce. Připomeňme osobnost profesora Procházky laudací k sedmdesátinám od jeho žáka a nástupce Prof. MUDr. Václava Kredby, DrSc. Prof. dr. Jaroslav Procházka, DrSc., sedmdesátníkem
Profesor Procházka je zakladatelem a nestorem infekčního oboru, v krátkém oslavném článku těžko lze zachytit celé jeho dílo, je možné vyjmenovat jen některé body z jeho rozsáhlé činnosti. Všechno nové, co se u nás v posledních 30 letech v boji proti infekčním nemocem udělalo, zrodilo se na klinice na Bulovce. Jako první u nás zavedl široké používání transfúzí konzervované krve, po objevu sulfonamidů je ihned zavedl do terapie hnisavých meningitid a streptokokových infekcí a tím umožnil dramatické zlepšení prognózy těchto nemocí. V roce 1939 při první epidemii poliomyelitidy u nás vypracoval diagnostiku a léčení a v roce 1949 velmi agilně přispěl k zavedení terapie podle sestry Kennyové. Z kliniky vyšly i moderní diagnostika a léčení diftérie, po válce pak prevence záškrtu, očkování proti pertusi, léčení černého kašle lidským hyperimunním sérem, zřízení léčebny v Kynžvartě pro děti po pertusi, kauzální terapie břišního tyfu, nový způsob léčení spály, moderní léčení nemocných s hnisavou meningitidou, léčení tuberkulózní meningitidy, očkování proti poliomyelitidě a další a další. Své bohaté zkušenosti shrnul v učebnicích a monografiích a ve více než 120 u nás i v cizině publikovaných vědeckých pracích. Rád, velmi krásně a poutavě přednášel medikům i lékařům. Dnes nelze vyčíslit kolikrát přednášel na různých konferencích, kongresech, symposiích, v pediatrické a infekční sekci České lékařské společnosti J. E. Purkyně, ve všeobecných sekcích, na lékařských shromážděních u nás i ve většině evropských zemí, v USA, Číně, Indii, kolikrát přednášel na kursech, pořádaných různými katedrami Ústavu pro doškolování lékařů. Rovněž nelze podchytit, kolika tisíc příjemných i méně příjemných porad se účastnil ze své funkce experta pro infekční nemoci, vysokoškolského učitele, přednosty kliniky a z dalších několika desítek funkcí. Málo je veřejnosti známa jeho činnost za války. Kolik našich lidí, pronásledovaných gestapem vděčí za svůj život nebo alespoň své zdraví tomu, že se mohli po měsíce „léčit“ se svou neexistující infekční nemocí na infekčním oddělení. Ke konci války to došlo tak daleko, že zdraví-nemocní tvořili podstatnou část zde hospitalizovaných. Ještě obtížněji lez říci, kolik nemocných ze 3000 politických vězňů z celé Evropy, z nejrůznějších koncentračních táborů mu vděčí za záchranu života. Jako výborný organizátor předvídal situaci ke konci války a i když bylo přísné obhospodařování léků za okupace, vytvořil tak velké tajné zásoby, že všichni nemocní mohli být léčeni podle současné nejmodernější terapie. Na mnoho událostí radostných, méně radostných i tragických by se při příležitosti jeho jubilea dalo vzpomínat, jeho život byl tak bohatý, že by oslavný článek se rozrostl v knihu. Dnes ve své sedmdesátce může se profesor Procházka hrdě podívat zpět na vykonanou práci. Tak jako v letech 1939-1940 podle jeho návrhu v Praze vyrostl nejmodernější infekční pavilón na světě, tak pod jeho vedením vyrostl nový obor, který se utěšeně rozrůstá. V den jeho narozenin mu jménem žáků, rozesetých po celé republice i za hranicemi naší vlasti přeji, aby se jeho, v poslední době trochu porouchané, zdraví zase upevnilo, aby mohl dlouhá léta s plným elánem pokračovat ve své práci.
|
Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka
SIL © 6. 10. 2011