Léčba moru ve středověkém rukopisu

H. Rozsypal, 10. 12. 2011

      Zatoužili jste někdy nahlédnout do tajemně vyhlížejících starobylých rukopisů a porozumět moudrosti dávných pokolení? - Pokud ano, virtuálně prolistujte středověkým Sborníkem lékařským z let 1485-1500, který je uložen ve sbírkách knihovny Národního muzea. Na stránkách poškozených špínou a vlhkostí jsou zaznamenány zkušenosti lékařů v léčbě moru. Mostem do minulosti vám bude přepis obtížně čitelné pozdně středověké bastardy do arialu, který se zabydlel v operačním systému našich počítačů.

      A teď už nebrání nic tomu, abyste zažili dobrodružství hrdinů Ecova románu Jméno růže - mistra Viléma z Baskervillu a jeho žáka Adsa, kterým se podařilo proniknout tajnou chodbou do klášterní knihovny. Regály plné knih a magická atmosféra na řeholníky tak silně zapůsobily, že zatímco užaslý novic ztratil řeč, učený mistr zakoušel orgastické pocity.

Na stránky můžete nahlédnout v libovolném pořadí:

      Repertoár léčivých rostlin zahrnuje následující rody, resp. druhy (podle abecedy):

• bedrník Pimpinella
• bez Sambucus
• černohlávek Prunella
• dub Quercus
• fíkovník smokvoň Ficus carica
• hořčice Sinapis
• hořec Gentiana
• jalovec Juniperus
• jmelí Viscum
• kadidlovník pravý Boswellia sacra (kadidlo = olibanum)
• kozlík Valeriana
• křen Armoracia
• mochna nátržník Potentilla erecta
• myrrhovník pravý Commiphora myrrha
• ořešák Juglans
• pelyněk Artemisia
• plesnivec alpský Leontopodium alpinum (protěž alpská)
• rdesno hadí kořen Polygonum bistoria
• routa vonná Ruta graveolens
• sezam indický Sesamum indicum (sašám)
• šafrán Crocus
• šalvěj Salvia
• třemdava Dictamnus
• tužanka Sclerochloa
• vavřín pravý Laurus nobilis (bobkový list)
• zázvor Zingiber
• žito Secale

      Nepřekvapuje mě, pokud jste zklamáni obsahem. Skutečně žádné stoleté arkánum není k nalezení. Možná jste očekávali po generace sbírané poznatky, možná konkrétní informaci o moru – takříkajíc z první ruky. Vždyť pokud zalistujeme Eiseltovou monografií Odborná pathologie a therapie: Nemoci sdělné z roku 1879, nalezneme velmi obsažná pojednání a osobité popisy. Spis z konce 15. století kromě rádoby učených odkazů na antické klasiky obsahuje pracovní poznámky nerozlišitelné od praktik lidového léčitelství. Využívá tradiční arzenál léčivých bylin, ale vlastní receptury jsou na první pohled snůškou pověr a výmyslů. Ani zmatené výklady o mechanizmu účinku nesvědčí o hlubších anatomických a fyziologických znalostech pisatele.

      Pokud by všechna moudra skrytá v lékařských kodexech byla podobná uvedeným, pak není divu, že poněkud pomaleji chápající Adso ze zmíněného románu hltá každou triviální poučku svého obdivovaného mistra.

      Až naleznu něco zajímavého, rád se s vámi o tom podělím na těchto stránkách.