Centenium narození profesora Ondráčka

L. Král, 6. 5. 2015

      Po příchodu do Hradce Králové věnoval svou pozornost především dětské obrně, klíšťové meningoencefalitidě a virovým meningitidám, o kterých publikoval řadu originálních prací. Živě se zajímal i o ostatní úseky infekčního lékařství: z kapénkových nemocí především o chřipku, infekční mononukleózu, kandidózu (tehdy moniliázu) a pertusi, z antropozoonóz o Q–horečku a tularémii, z ranných infekcí o tetanus.

      V roce 1955 jsme hospitalizovali rodiče se dvěma dětmi, kteří onemocněli téměř současně klíšťovou encefalitidou. Šlo o alimentární infekci kozím mlékem, která byla potvrzena sérologickým vyšetřením nemocných i jejich kozy. S prof. Ondráčkem jsme tehdy odebírali krev i u jejich kozy. O této rodinné epidemii jsme přednášeli na celostátní infekční konferenci a publikovali jsme o ní jako první v českých zemích.

      Pro své odborné znalosti, praktické zkušenosti a pedagogické schopnosti byl prof. Ondráček vybrán jako jeden ze tří autorů celostátní učebnice Infekční nemoci pro posluchače lékařství, která vyšla v letech 1955–1970 ve čtyřech vydáních.

      Organizační schopnosti, houževnatost a pracovitost mu umožnily vybudovat ze skromných začátků infekční kliniku, která trvale patří k předním pracovištím v republice. Byl vždy zastáncem samostatného infekčního oboru. Tradice celostátních infekčních konferencí, které několikrát pořádala hradecká infekční klinika byla známa dobrou úrovní a organizací. Prof. Ondráček mě pověřoval organizací všech sjezdů. Prvního sjezdu, který se konal v 50. letech v Deštném v Orlických horách, se účastnilo kolem dvou set infekcionistů a byla tam založena samostatná infekční sekce Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně.

      V přednáškách na fakultě, které vynikaly logikou, praktickým zaměřením a dobrou dokumentací, vždy zdůrazňoval nejen odborné, ale i společenské aspekty. Přednášel vždy sám; jen v období děkanátu a při cestách do zahraničí přednášeli někteří asistenti. Během jeho činnosti na hradecké fakultě se mu podařilo jako krajskému expertovi sjednotit značně roztříštěnou péči o infekčně nemocné v tehdejším Východočeském kraji. U nemocných byl pro svůj vřelý poměr a zájem i o všední věci velmi oblíbený.

      Prof. Ondráček se živě zajímal o politické a hospodářské dění. Již jako medik se aktivně účastnil politického života v řadách levice ve Svazu nemajetných a pokrokových studentů, jako člen časopisu Roentgen a spoluzakladatel spolku Demokratických mediků. Od roku 1936 byl členem KSČ, za okupace pracoval v ilegální organizaci a zúčastnil se Pražského povstání. Od 1945 zastával řadu různých funkcí. Jeho odborné a veřejné činnosti se dostalo ocenění v roce 1964, kdy mu bylo uděleno vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.

      S prof. Ondráčkem jsem se seznámil v roce 1953, kdy jsem jako voják - svobodník byl přidělen na hradeckou infekční kliniku. Při přijímacím pohovoru, když jsem mu oznámil, že jsem po promoci pracoval na Krajském infekčním oddělení v Liberci u prim. dr. Háska, který byl jeho kolegou na infekční klinice na Bulovce, mě přijal na kliniku v hodnosti kapitána. Protože jsem absolvoval v krčské nemocnici v Praze kurs v rehabilitaci nemocných po dětské obrně podle australské sestry Kennyové, určil mi zaměření na neuroinfekce. Současně mi dal k prostudování ruskou monografii o poliomyelitidě. Většina lékařské literatury u nás byla tehdy ruská; západní literatura byla dostupná pouze sporadicky.

      Po celou dobu společného působení na klinice jsme s prof. Ondráčkem (dlouhý čas jsem zastával funkci jeho zástupce) vycházeli velmi dobře. Pouze jednou (přísně se držel vojenských řádů) mi udělil důtku: V rámci praktik jsem jako vedoucí jezdil každý rok s posluchači do rehabilitační léčebny dětské obrny v Janských Lázních. Jedno odpoledne jsme vyrazili na Sněžku, při návratu se zhoršilo počasí, jeden medik se nevrátil k autobusu a marně jsme na něj několik hodin čekali. Druhý den se sám přihlásil na klinice – zabloudil. Důtka nadřízeného byla oprávněná.

      Na klinice jsme v prvních letech hospitalizovali pouze dospělé pacienty. Dětské infekce léčili ve druhé polovině budovy pediatři prof. Blechy. Po zrušení VLA v roce 1958 a výstavbě nové dětské kliniky byly obě části spojeny v infekční kliniku prof. Ondráčka.

      V době Pražského jara 1968, po sovětské okupaci, změnil prof. Ondráček politickou orientaci, a proto musel z kliniky nuceně odejít. Neztratil však zájem o kliniku ani o československé zdravotnictví. Pracoval jako pediatr v Bohdanči a v Opatovicích nad Labem.

      Je s podivem, že při své náročné práci si ještě nalezl čas pro svou velkou zálibu – chalupu v Orlických horách a na své „kytičky“. V zimě lyžování a v létě turistika mu umožňovaly zachovat si svěžest a mladický elán. O své rodině se nám příliš nesvěřoval. Jeho žena byla pediatričkou a vychovali spolu tři děti.

      Nejtěžší chvíle svého života prožil v zápase s těžkým onemocněním. Když jsem ho několik týdnů před smrtí navštívil, byl si své maligní nemoci plně vědom. Zemřel 17. května 1999. V obřadní síni v Kuklenách se s ním rozloučil tehdejší přednosta infekční kliniky doc. Václav Dostál. Naše vzpomínky však stále přetrvávají.

MUDr. Ladislav Král, CSc.     

Poznámka: Autor MUDr. Ladislav Král, CSc. pracoval na Infekční klinice v Hradci Králové v letech 1953–1982, z toho v letech 1958–1982 jako primář a v letech 1971–1973 jako zastupující přednosta. V roce 2011 mu byla při příležitosti devadesátin udělena Zlatá medaile Jana Evangelisty Purkyně.