Před sto lety dorazila do Prahy epidemie španělské chřipky

H. Rozsypal, 10. 9. 2018

První zveřejněná oběť španělské chřipky v Praze

      Epidemie španělské chřipky probíhala v letech 1918-1920. Je největší zdokumentovanou chřipkovou pandemií v novodobé historii. Jako první česká oběť je v Prager Tagblattu uveden 12. 9. 1918 koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok ze Smíchova, který zemřel na komplikující pneumonii ve věku 25 let. [1] V následujícím měsíci - na konci října, ironií osudu, kdy český národ oslavoval vyhlášení samostatného československého státu (obr. 1), bylo v Praze zaznamenáno okolo tisíce zemřelých na chřipku (673 civilních osob, 108 vojáků a 112 cizinců). [2].

Obr. 1: Manifestace na Václavském náměstí u příležitosti vzniku samostatného československého státu 28. října 1918. Zdroj: Wikipedie

Průběh pandemie španělské chřipky a její demografické důsledky

      Šlo o jednu z nejničivějších nákaz v lidské historii vůbec. Během devíti měsíců vrcholu pandemie (v letech 1918-1919) zemřelo na celém světě 50, možná 100 milionů osob, což je více než počet obětí celé 1. světové války. [3]

      Španělská chřipka probíhala světem ve dvou vlnách mezi roky 1918 a 1920. V dubnu 1918 těžce postihla Itálii a Španělsko, v červnu Velkou Británii a v dalších měsících se šířila do střední Evropy. Prvním případem zmíněným v médiích byl u nás uvedený případ ze září 1918. Koncem října bylo zaznamenáno již okolo tisíce zemřelých na chřipku. Ve stejnou dobu se chřipka rozšířila do Indie, Tichomoří a v druhé vlně do Číny.

      Druhá vlna v srpnu 1919 zasáhla zejména přístavní města východních Spojených států (obr. 2 a 3) a města Evropy. Svým průběhem byla ještě malignější, úmrtnost byla až 10× vyšší. Zvláště těžce probíhala ve věkové skupině 20-40 let, kde byla provázena perakutně probíhajícími pneumoniemi. [4, 5] Z Ruska zmítaného Velkou říjnovou revolucí údaje chybí, ale na Aljašce nebo na Samoi vymřela téměř čtvrtina populace.

Obr. 2: Obrázek z vojenského lazaretu Lawrence ve státě Maine (sever východního pobřeží USA). Zdroj: [6]

Obr. 3: Nemocní chřipkou ve vojenské základně ve Fort Riley v Kansasu, USA. Obrázek z Otis Historical Archives, National Museum of Health and Medicine, Silver Spring, MD, USA. Zdroj: Wikimedia Commons

Etymologie přívlastku "španělská"

     Válčící země se vzájemně podezíraly z úmyslného šíření nemoci, proto zprávy o chřipce byly sporadické. Tím, že v zemích decimovaných válkou nebyla ochota přiznávat dopady epidemie, média neutrálního Španělska, kde neexistovala cenzura, otevřeně informovala o hrozivé situaci. Mezi lidmi tak ve své době převládl dojem, že smrtelná nemoc se týká především Španělska a chřipka z roku 1918 tím získala přívlastek "španělská". Zdaleka se neomezila na Španělsko a Evropu, ale byla zanesena do všech koutů planety včetně málo obydlených částí Ruska nebo do Grónska.

Původce

      Virus chřipky je ve třech typech - A, B a C. Všechny velké epidemie a pandemie byly vyvolány virem typu A. Nový subtyp tohoto viru se objevuje obvykle v intervalu deseti až třiceti let. Tato změna se nazývá antigenní shift. Nové subtypy, proti nimž není lidský organismus doposud imunní, mohou vyvolat pandemie a opakovaně je také vyvolávají. Vynořují se většinou v Číně, odkud se rychle šíří do všech koutů světa. Virus španělské chřipky byl pravděpodobně prasečí, pak následovalo 39 let období, během něhož opakovaně vzplály epidemie způsobené stejným sérotypem H1N1, ale s mnoha driftovými odchylkami. Až po necelých čtyřiceti letech (1957) vypukla nová pandemie vyvolaná virem A(H2N2) - prakticky shodným sérotypem zodpovědným za pandemii v letech 1889-1892. [4] Získáním RNA viru z parafínového vzorku plicní tkáně vojáka zemřelého v roce 1918 se podařilo přesvědčivě potvrdit, že virus španělské chřipky byl A(H1N1). [7, 8]

Hledání původu pandemie

      V hledání místa zrodu chřipkových epidemií je nejvíce podezřelá jihovýchodní Asie. Nicméně s ohledem na nepředstavitelné množství lidí prošlých vojenskými základnami válčící Evropy se nabízí připustit i jiná vysvětlení vzniku nového subtypu viru. Kromě potkávání množství lidí z nejrůznějších koutů světa zde byly armády zásobovány proviantem a v bezprostřední blízkosti tábora byla chována prasata i drůbež. Dokládají to písemné zprávy i fotografie (obr. 4 a 5). Místo, kde v blízkosti žijí lidé, prasata a drůbež, splňuje podmínky, které vyžaduje hypotéza mixážního kotle, podle níž prase může být hostitelem lidských i ptačích chřipkových virů, a tím dát vzniknout novému subtypu z kombinace segmentů RNA obou infikujících virů.

      Už na konci roku 1917 si lékaři ve francouzském vojenském lazaretu Étaples začali všímat, že umírá více lidí, než je běžné. Denně vojenským seřadištěm prošlo nepředstavitelných 100 tisíc vojáků. Byli zde nemocní, zranění i umírající. Přitom musel celý komplex fungovat ekonomicky, takže zde chovali vlastní prasata a drůbež, bylo tu obrovské množství biologického odpadu a špíny. [9]

Obr. 4 a 5: Doklady o chovu prasat a drůbeže (škubání krůt) ve vojenském táboru Étaples (fotografie z Imperial War Museum, London). Zdroj [10]

Klinický průběh španělské chřipky

      Španělská chřipka se mezi lidmi šířila neslýchanou rychlostí, byla vysoce nakažlivá a úmrtnost dosahovala hrozivých rozměrů (zemřel každý desátý nakažený). Někde se píše, že po válce oslabení a podvyživení lidé byli vůči infekci bezbranní, v jiných pramenech se dozvíme, že přednostně umírali mladí a před tím zdraví lidé.

      Výjimečná kniha o infekčních nemocech je Pelnářova Pathologie a therapie nemocí vnitřních, konkrétně její první díl Nemoci infekční a parasitární, obsahuje pozorování chřipkové pneumonie, jak probíhala u pacientů druhé vlny pandemie španělské chřipky v roce 1919: [5]

      Docela jiný obraz klinický vzbuzuje prudký zánět plicní, který vzniká v akutním stadiu choroby při některých epidemiích jako jejich neblahá význačná známka, jak jsme toho byli svědky v druhém rozmachu epidemie na podzim r. 1918. Zcela náhle a neobyčejně prudce s třesavkou vystoupí horečka, nemocný se cítí zchvácen těžkou chabostí, a za pár hodin se mu zúžují prsa, krátí dech, kašle a vykašlává hnisavé sputum, je zprvu rozpálen, brzo však se jeho barva mění modráním rtů a bledostí obličeje smíšenou s promodralostí, v nejprudších případech přímo lapá po vzduchu. Má velmi rychlý tep, koupe se v potu, málo močí, ztrácí chuť k jídlu, podaný nápoj pro dušnost nemůže polykat. Objektivně má všude po plicích pískoty a vrzoty, někde, zvláště na spodině dolních laloků i vlhké rachoty, které splývají v jednotný šelest, žádné ztemnění, spíše hypersonorní poklep roztažených plic. Tento stav trval v nezmenšené krutosti mnoho hodin, několik dní. Žádné antipyreticum, žádné kardiacum, žádné analepticum nepomáhalo. Byl to nezapomenutelný obraz, když nemocný všecek lividní, lapaje po vzduchu násilnými inspiracemi, koupaje se v studeném potu, s rychlým, takřka mizejícím tepem, při jasném vědomí pozoroval všecko naše marné úsilí pomoci mu, slovy dušností přerývanými a ustrašeným pohledem nám projevoval své cítění, že není vyváznutí, a najednou se zhroutil s oedemovou zpěněnou tekutinou v ústech a umíral. - Tato prudká asfyktická pneumonie končila v 85 % smrtí už po 18 hodinách, druhý, třetí, nejdéle šestý den, a zchvacovala na rozdíl od předcházejících pneumonií mladé silné lidi v plném zdraví, nápadně také těhotné mladé ženy, a nebyla nijak zvlášť nebezpečná starcům, neduživcům a souchotinářům. Na konci epidemie a z jara 1919 jsem viděl podobné pneumonie také jako zakončení několikanedělní nemoci s kolísavými příznaky bronchopneumonie a bronchitidy. - V epidemiích po roce 1919 jsme viděli tyto pneumonie výjimečně, a nikdy ve skupinách. Ale z minulosti víme o podobných chřipkových plicních morech v Italii 1450, 1537, 1564, v Anglii 1781.

Reakce na chřipkovou pandemii v médiích

Obr. 6: Dobová karikatura, na níž lékař drží pod krkem personifikovanou chřipku. Plakát odkazuje na tehdejší přesvědčení o bakteriálním původu chřipky. [6]

Obr. 7: Jiná dobová karikatura zobrazující příšeru, která bije do hlavy muže, a doprovázená větou: "Aú! Dobrý večer. Já jsem ta nová chřipka!" Zdroj: [6]	Obr. 8: Jiná dobová karikatura, tentokrát z Francie

Známé osobnosti zemřelé na španělskou chřipku

      Vedle milionů bezejmenných obětí si španělská chřipka vyžádala i životy řady významných osobností. Mezi nimi jsou tři malíři tehdejšího Rakouska-Uherska - Klimt, Schiele a Kubišta - všichni více či méně spjatí s českým prostředím. Kromě těchto malířů na španělskou chřipku zemřel francouzský básník a dramatik Guillaume Apollinaire, rovněž neskrývající ve svém díle obdiv k Praze.

Obr. 9: Gustav Klimt	Obr. 10: Egon Schiele (autoportrét)	Obr. 11: Bohumil Kubišta (autoportrét)
1862-1918	1890-1918	1884-1918

Gustav Klimt

14. července 1862 Baumgarten u Vídně – 6. února 1918 Vídeň-Alsergrund

      Secesní umělec převážnou většinu života žil ve Vídni, ale má české kořeny. Měl vlivné postavení v umění rakousko-uherské monarchie a byl oblíbeným portrétistou vídeňské společnosti. Patří mu klíčové postavení v rakouských i světových dějinách umění. Ohromil svou tvorbou. Ve své době totiž dokázal přinést nový pohled na svět i metody, jak jej zachytit. Modelem mu často byly ženy, jejichž krásu Klimt dokázal podpořit používanými barvami, technikami i pózami. Výsledkem jsou často obrazy plné smyslnosti, erotičnosti a mystiky. Jeho šťastná kariéra byla ukončena 11. ledna 1918, kdy ho v jeho ateliéru ranila mrtvice, ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria. Tam 6. února 1918 zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Pochován je na vídeňském hřbitově Hietzing.

Obr. 12: Gustav Klimt: Portrét Adele Bloch-Bauer ("Zlatá Adéla")

Egon Schiele

12. června 1890, Tulln (Rakousko) – 31. října 1918, Vídeň

      Rakouský malíř a kreslíř, žák Gustava Klimta. Poté, co opustil vídeňskou secesi, si vytvořil vlastní působivý styl, jenž svou náladou zapadá do evropského expresionismu. Je autorem provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Často pobýval a tvořil v Českém Krumlově, ze kterého pocházela jeho matka. Když 6. února 1918 umíral Gustav Klimt, Egon Schiele ho maloval na smrtelném loži. V březnu 1918 byla otevřena výstava Vídeňské secese, která se stala pro Schieleho obrovským úspěchem. Vrchol byl vystřídán katastrofou. Přestože se pokusil spolu se svou manželkou odstěhovat na venkov, aby unikl před nákazou ve Vídni panující španělskou chřipkou, Schieleho těhotná žena onemocněla a zemřela. O tři dny později zemřel Egon Schiele ve věku 28 let.

Obr. 13: Egon Schiele: Ženský akt ležící na břiše (1917). Zdroj: Wikipedie

Bohumil Kubišta

21. srpna 1884 Vlčkovice u Hradce Králové – 27. listopadu 1918 Praha

      Český malíř, grafik, ale i výtvarný teoretik, představitel českého kubismu. Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v raném období přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu. Reagoval svérázně i na jiné moderní směry v malířství - futurismus, fauvismus i surrealismus, ale jeho tvorba odráží jeho bytostný vztah ke kubismu daný nejen jménem. V Paříži zaujalo jeho příjmení Guillauma Apollinaira: obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou“ (= Kubištou) už od narození. [11] Za války z existenčních důvodů vstoupil do armády, kde působil jako důstojník dělostřelectva (mimochodem stejně jako Apollinaire) v chorvatské Pule. Krátce po konci války zemřel na španělskou chřipku. Je pohřben v Kuklenách (část Hradce Králové). Jeho náhrobní pomník s velkým plošným reliéfem a nápisem "Obsáhnouti život silným tahem" je dílem sochaře Františka Bílka.

Obr. 14: Bohumil Kubišta: Zátiší s lebkou

Guillaume Apollinaire

26. srpna 1880 Řím – 9. listopadu 1918 Paříž

      Francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu. Bojoval jako důstojník v první světové válce, byl raněn a podstoupil trepanaci lebky pod chloroformovou anestezií. Po rekonvalescenci působil v zázemí a v roce 1918 se oženil. Šťastné období však mělo jepičí život. Dne 9. listopadu téhož roku zemřel v Paříži na komplikace španělské chřipky ve věku 38 let. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

      Součástí básnické sbírky Alkoholy (1913) je báseň Pásmo, ve které Apollinaire vzdává hold Praze - městu, které si navždy zamiloval:

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy
cítíš se zcela šťasten, na stůl růži ti dali.
A místo abys psal svou povídku, lenošíš pohříchu,
hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu,
v achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy.
Na smrt jsi smuten byl v ten den, kdy sebe v nich objevil jsi
podoben Lazaru, kterého světlo drtí,
pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti.
A ty couváš ve vlastním životě pomalu,
jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru,
jak v hospodách české písně zpívají.

Další chřipkové pandemie

Asijská chřipka

      Tzv. asijská chřipka vyvolaná virem chřipky A(H2N2) [Asia 57 A(H2N2)] v roce 1957 probíhala poněkud mírněji. Nicméně i přesto si pandemie vyžádala téměř dva miliony obětí a virem se nakazila skoro polovina obyvatel na celém světě. Tímto typem chřipky onemocnělo jen minimum lidí starších pětašedesáti let, protože v průběhu předchozích let si stačili vytvořit imunitu.

Hongkongská chřipka

      V letošním roce si též připomínáme 50 let od další chřipkové pandemie, která svět postihla v roce 1968 (resp. v letech 1968-1969) a je známa pod označením „hongkongská chřipka“. Byla způsobena virem H3N2 [Hongkong 68 A(H3N2)]. Její dopad byl již podstatně méně devastující než u španělské chřipky, odhady uvádí přibližně 1 milion zemřelých. [12]

Pandemická chřipka A(H1N1) 2009 ("mexická")

      O pandemické chřipce A(H1N1) 2009 - přechodně nazvané mexická nebo prasečí - bylo napsáno již mnoho i na této webové stránce.

Chřipková sezóna 2017-2018

      Dominujícím patogenem byl v uplynulé chřipkové sezóně virus chřipky typu B/Yamagata, naopak cirkulace chřipky A/H3N2 byla v této sezóně zcela minimální. Začala se objevovat až počátkem roku 2018, na rozdíl od chřipky B, která byla sporadicky prokazována již v podzimním období (první případ B chřipky byl diagnostikován již ve 39. kalendářním týdnu 2017). Epidemická vlna v Evropě ustupovala velmi zvolna koncem března a v průběhu dubna 2018. V chřipkové sezóně 2017-18 bylo do 27. 4. 2018 hlášeno celkem 654 klinicky závažných případů chřipky vyžadujících intenzivní péči, ve 246 případech došlo k úmrtí (200 pacientů ve věkové skupině 60+, 39 pacientů ve věkové skupině 25-59 let, 4 pacienti ve věku 15-24 let, 2 pacienti ve věku 6-14 let, 1 pacient ve věku 0-5 let). V květnu 2018 se sentinelovými odběry zachycovaly prakticky jen nechřipkové viry a z nich poněkud ve zvýšené incidenci RSV a hCoV. [13]

Obr. 15: Graf znázorňující záchyt virů chřipky v jednotlivých týdnech sezóny 2017-2018. Zdroj: Havlíčková M. Chřipková sezóna 2017/2018 [13]

Závěr

      Doufám, že připomenutí tragické události z historie přispěje k argumentaci o užitečnosti očkování pro nadcházející chřipkovou sezónu. Pokud by někdo z odborníků věnujících se problematice chřipky měl chuť doplnit nebo poopravit uvedené informace, jeho reakci s radostí umístím.

Literatura

1. Salfellner H. Španělská chřipka. Příběh pandemie z roku 1918. Praha: Vitalis, 2018. 168 s.
2. Svobodný P, Hlaváčková L. Dějiny lékařství v českých zemích. Triton, Praha 2004. 248 s.
3. Kynčl J. Rok 2018 - kulatá výročí jsou letos i u chřipky: Chřipkové pandemie 1918 a 1968. (citováno 9. 9. 2018) Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/prevence/rok-2018-kulata-vyroci-jsou-letos-i-u-chripky
4. Havlík J, Beran J. Chřipka. Klinický obraz, prevence a léčba. Maxdorf, Praha 2002, 147 s.
5. Pelnář J. Pathologie a therapie nemocí vnitřních. I. díl Nemoci infekční a parasitární. 2. vydání, Bursík a Kohout, Praha 1940. 870 s.
6. Dobson M. Disease: The Story of Disease and Mankind's Continuing Struggle Against It. Quercus Publishing PLC, London 2007. 256 s.
7. Taubenberger JK, Reid AH, Krafft A, Bijwaard KE, Fanning TG. Initial genetic characterisation of "Spanish" influenza virus. Science 1997;275:1793-1796.
8. Reid AH, Fanning TG, Janczewski TA et al. Novel origin of the 1918 pandemic influenza virus nucleoprotein gene. J Virol. 2004;78(22):12462-12470.
9. Oxford JS. The so-called Great Spanish Influenza Pandemic of 1918 may have originated in France in 1916. Phil Trans R Soc Lond 2001;356:1857-1859.
10. Hammond AJR, Rolland W, Shore THG. Purulent bronchitis: a study of cases occuring amongst the British troops at a base in France. Lancet 1917;2:41-45.
11. Slavíček L (ed.). Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 756-757, Academia Praha 2016.
12. Kynčl J, Havlíčková M, Otavová M. Chřipka a možnosti její prevence. Vakcinologie 2007;1(3):156-166.
13. Havlíčková M. Chřipková sezóna 2017/2018: Zprávy NRL o chřipkové aktivitě a výsledky laboratorních vyšetření na přítomnost respiračních virů v zaslaných vzorcích jsou rozdělené podle jednotlivých kalendářních týdnů. (citováno 9. 9. 2018) Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/prevence/chripkova-sezona-2017-2018