Kdy skončí pandemie covidu-19?

P. Chalupa, H. Rozsypal, 23. 4. 2020

Pandemie je epidemie velkého rozsahu, která zasáhne víc než jeden kontinent. Historií lidstva jich – stejně jako epidemií – prošlo hodně. Jejich původci mohou být bakterie, jako třeba u středověkého moru, nebo viry jako je tomu u koronaviru, který v současné době způsobil pandemii onemocnění covid-19.

Covid-19 ale není první závažné koronavirové onemocnění, které se objevilo v 21. století. V roce 2002 to byl SARS, jehož původce je blízce příbuzný novému koronaviru (SARS-CoV-2), s nímž právě bojujeme. A stejně jako on pochází od asijských netopýrů, z nichž se pak přes další zvíře (mezihostitele) přenesl na člověka. Postižené země, kterých bylo víc než třicet, nasadily protiepidemická opatření a šíření SARS v roce 2003 zastavily. O rok později se znovu objevil v malém počtu případů, ale od té doby o tomto viru není slyšet. To samé platí o dalším koronaviru, který způsobuje onemocnění plic a ledvin známé jako MERS. V letech 2012 až 2015 rozšířil na Blízkém východě a v Jižní Koreji, ale od té doby se drží svého původního mezihostitele – velbloudů, ze kterých "přeskočil" na člověka.

Koronaviry nejsou jediné viry, které se zčistajasna objeví, způsobí pohromu a pak zmizí. Příkladem za všechny je španělská chřipka z let 1918 až 1920 – asi nejhorší pandemie, jaké lidstvo čelilo od středověkého moru. Navzdory svému jménu infekce pravděpodobně pocházela také z Asie a vznikla „přeskokem“ z ptáků na člověka. Španělská chřipka udeřila ve třech vlnách, zahubila desítky milionů lidí, a potom, prakticky ze dne na den, skončila.

Faktorů, kvůli kterým epidemie či pandemie skončí, může být několik a mohou se vzájemně prolínat.

1. Prvním jsou protiepidemická opatření. Virus potřebuje hostitele - bez něj se nemůže rozmnožovat. Pokud bráníme přenosu viru mezi lidmi, jeho šíření se sníží a epidemie zmírní. Nebo vznikne vakcína, o což se v případě onemocnění covid-19 vědci snaží s nesmírnou intenzitou a nebývalou rychlostí.

2. Druhým faktorem je, že i u těch nejhrozivějších nemocí velká část populace nákazu přežije, protože ji její imunitní systém zvládne. Po prodělané nemoci pak lidé mají v krvi protilátky, které je před další nákazou ochrání. Viru tak neustále ubývají hostitelé.

3. Třetím faktorem jsou změny samotného viru – mutace jeho dědičného materiálu. Virové nukleové kyseliny mutují. Většinou panují obavy, aby mutací nevznikl ještě horší kmen viru, ale v reálném životě se to často nestává. Naopak – postupem času se spíš objevují nové kmeny viru, jejichž nebezpečnost pro hostitele klesá. Je to logické, protože právě takové kmeny viru, které své hostitele nehubí, mají větší šanci na to, aby se dál šířily v populaci. Jakkoli je historie pandemií a epidemií hrůzostrašná, na jejich konci je obvykle virus, který nám prostě zmizí z dohledu. Nebo nezmizí, ale bude způsobovat jen lehká onemocnění a zařadí se mezi původce nepříjemných, ale zcela běžných sezónních viróz.

Za účelem předpovědi dalšího vývoje pandemie covidu-19, jsou vytvářeny statistické modely, které poskytují informace o cirkulaci viru v komunitě – tj. informace o počtech případů a úmrtí a informace o oblastech, kde již dochází k poklesu. Jedním z pracovišť, kde se takovéto statistické modely vytváří je např. Institut pro zdravotnické metriky a hodnocení (IHME, Institute for Health Metrics and Evaluation) se sídlem na Washingtonské univerzitě. Smyslem těchto modelů není přesně předpovídat budoucnost, ale možnost ovlivnit další vývoj pandemie a předpovědět, kdy bude situace představovat např. pro nemocnice největší zátěž a následně pak použít k řešení ty nejoptimálnější postupy. V minulosti pandemie obvykle trvala 12 až 36 měsíců. Dle Dr. Desai z virologického oddělení CDC (Centers for Disease Control and Prevention) se u onemocnění covid-19 očekává, že k obratu ještě v roce 2020 nedojde, ale lze to očekávat až v roce 2021, kdy se předpokládá, že již bude k dispozici vakcína a také bude s touto infekcí mnohem více zkušeností.

O vývoji nákazy poskytuje informace číslo R neboli reprodukční číslo, které se nevztahuje pouze ke koronaviru, ale k jakékoli infekci obecně. Tento ukazatel říká, kolik lidí průměrně nakazí jeden nemocný člověk. Je-li jeho hodnota rovna jedné, pak jeden nemocný nakazí v průměru jednoho dalšího člověka. Čím větší je toto číslo, tím více lidí daný člověk nakazí a tím rychleji se nemoc v populaci šíří. U koronaviru se podle dosavadního celosvětového vývoje odhaduje, že jeden infikovaný jedinec nakazí přibližně další dva až čtyři lidi. Obdobných hodnot dosahovala španělská chřipka nebo SARS, avšak na tyto nemoci umíralo mnohem více lidí než nyní na covid-19. V ČR dle dostupných informací dosahoval ukazatel R hodnoty 2,5 k datu 16. 3. 2020. Snahou je, aby reprodukční číslo kleslo pod hodnotu 1,0, což v praxi znamená, že se infekce nebude šířit exponenciálně, ale lineárně. Před 12. březnem 2020 číslo R dosahovalo v ČR hodnoty 2,64. Po zavedení nouzového stavu a uzavření škol začala jeho hodnota klesat a už v prvních dnech se dostalo na hodnotu 1,84. Vliv na klesání čísla R mělo i zavedení omezeného pohybu osob. S 16. březnem 2020 se hodnota čísla R snížila na 1,2. Dostupné údaje ukazují, že karanténní opatření mají smysl. Pokles čísla R na 0,9 naznačuje, že bychom mohli očekávat i jeho další snížení, což by znamenalo, že epidemie koronaviru je konečně na ústupu a my budeme moci brzy zase volně dýchat.

Aby se dalo hovořit o zastavení nárůstu, je třeba, aby číslo R dosáhlo hodnoty 0,8. To ovlivní jak klesající počet pozitivně nakažených, tak nárůst vyléčených pacientů. Je však třeba počítat také s opačným vývojem, že by reprodukční číslo začalo znovu narůstat.

Odkazy

Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka