Aktualita

Jiná vzpomínka na profesora Procházku

31. 10. 2011

Osobnost profesora MUDr. Jaroslava Procházky, DrSc. (1896-1967) - zakladatele české infektologie - jsme již několikrát připomněli:

Není bez zajímavosti porovnat uvedené charakteristiky s nekrologem od profesora (tehdy docenta) Havlíka.

Náš pan profesor Procházka zemřel

I když v posledních měsících zůstávalo jeho místo v čele stolu při ranních kolektivech na klinice často prázdné, přece my, kteří jsme s ním denně bývali při vizitách, diskusích a seminářích, budeme ještě dlouho hledět na jeho prázdnou židli, zda snad přece nepřijde opět mezi nás.

Pan profesor byl vzorem sebekázně. Denně cvičil, otužoval se, střídmě jedl i pil. V devětašedesáti letech vyběhl po vizitě pět pater do své kanceláře dříve, než za ním přijeli jeho asistenti výtahem. Za léta, co pan profesor Procházka vedl kliniku, stárli spíše žáci, než jejich učitel. A v práci neznal pan profesor oddech. Denně chodil na vizitu od lůžka k lůžku a při tom znal životní osudy stovek svých nemocných. Není divu, že za ním chodili se svými starostmi vnuci těch, které léčil před desítkami let. Při vší té činnosti stačil ještě studovat, psát desítky prací, přednášet posluchačům i na vědeckých společnostech u nás i v zahraničí, vést rozsáhlou korespondenci a připravovat další rozvoj oboru infekčních nemocí. Pan profesor si po léta nebral dovolenou a místo odpočinku po celotýdenní práci v sobotu a v neděli od jara do zimy doslova dřel v zahradě. Těžko kdo jiný, než právě profesor Procházka, by dovedl úspěšně zvládnout tolik úloh a odpovědných funkcí.

Celý život profesora Procházky byl rušný a činorodý. Jak sám ve svém životopise říká, studium medicíny se mu líbilo vždy. Ovšem po maturitě v roce 1915 musel na vojnu a celou válku prožil v Albánii. Hned po návratu v roce 1918 začal studovat na lékařské fakultě a již v roce 1922 promoval. V popromoční praxi se seznámil s řadou lékařských oborů a v roce 1925 se stal asistentem na dětské klinice profesora Pešiny. Zde se také po šesti letech habilitoval pro obor patologie a terapie dětských nemocí. Po profesorovi Pešinovi dočasně vedl dětskou kliniku. Infekčním nemocem se trvale věnoval od roku 1934. Stal se zakladatelem a budovatelem tohoto specializačního oboru u nás. Je nesporně jeho zásluhou, že diagnostika a terapie infekčních nemocí v Československu má světovou úroveň. Podle návrhu profesora Procházky bylo v Praze Na Bulovce vybudováno v roce 1939-1940 v té době nejmodernější infekční oddělení a zde také byly zaváděny nové a pokrokové léčebné postupy.

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc.
(1896-1967)
[zvětšit obrázek]

Se jménem profesora Procházky bude trvale spjata léčba infekčních nemocí sérem rekonvalescentů a propracování diagnostiky a léčby dětské obrny. Tyto jeho zkušenosti byly později převzaty v dalších zemích. Na oddělení profesora Procházky se zrodila moderní diagnostika a léčba záškrtu, černého kašle, spály hnisavých i tuberkulózních zánětů mozkových blan. Ač byl především terapeut, správně viděl hlavní budoucnost boje proti infekčním nemocem v prevenci. Má velké zásluhy na zavedení povinného očkování proti záškrtu a dětské obrně a tím na takřka dokonalé eradikaci těchto nemocí v Československu.

Profesor Procházka byl rozený řečník. Přednášel spatra a ze svých nepřeberných praktických zkušeností dovedl mimořádně poutavým způsobem předávat to, co je pro praxi cenné. Mluvil plynně francouzsky, anglicky, německy i rusky. Studoval a přednášel svůj obor ve Spojených státech, Sovětském svazu, Indii, Číně, Afganistanu a ve většině evropských zemí. Byl učitelem stovek pediatrů, internistů i infekcionistů a vychoval desítky našich předních lékařských odborníků.

Vedle toho, že byl vysokoškolským profesorem a přednostou kliniky, zastával úspěšně řadu dalších funkcí. Vybudoval laboratoř pro výzkum infekčních nemocí, byl členem vědeckých rad fakulty dětského a všeobecného lékařství, examinátorem v oboru infekčních nemocí, expertem pro infekční nemoci pro ministerstvo zdravotnictví, členem komisí pro udělování vědeckých hodností z oboru infekčních nemocí, epidemiologie, mikrobiologie, vnitřního a dětského lékařství, předsedou sekce infekcionistů a členem výboru pediatrické sekce Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně. Tím však výčet funkcí profesora Procházky zdaleka nekončí. O jeho obrovských organizačních schopnostech svědčí skutečnost, že v letech války a po ní dovedl organizovat a řídit práci řady poboček infekčního oddělení po celé Praze, které měly 1000, ale i 1800 lůžek!

Ve svém životě se profesor Procházka dočkal mnoha úspěchů a radostí, ale i životních tragédií. Za zásluhy o rozvoj vědy v oboru infekčních nemocí bylo profesorovi Procházkovi uděleno nejvyšší československé vyznamenání. Řád republiky a hodnost doktora lékařských věd.

Při obrovské aktivitě pana profesora se nám zdálo, že jen kypí zdravím, a že snad i v osmdesáti letech bude řídit kliniku s toutéž neustávající energií. Bohužel srdce zradilo pana profesora. V sedmdesátce přišly náhle potíže a pan profesor se jen těžko smiřoval s nuceným, i když jen relativním klidem.

Náš pan profesor odešel v plné práci, ale zanechal po sobě obrovské nezapomenutelné životní dílo.

Doc. MUDr. Jiří Havlík

Zdroj: Havlík J. Náš pan profesor Procházka zemřel. Československá pediatrie 1967;22(12):1057-8.

Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka