Netopýr není rezervoárem pouze koronavirů

P. Chalupa, H. Rozsypal, 23. 4. 2020

      Netopýři (letouni) představují asi pětinu všech druhů savců. Díky unikátním adaptacím, jako jsou aktivní let, noční aktivita, hibernace, dlouhověkost nebo echolokace, osídlili všechny světové kontinenty. Díky koevoluci (tj. společnému vývoji v průběhu evoluce) došlo mezi netopýry a některými viry k jejich vzájemné adaptaci. Pro hostitele to znamená, že viry netopýry nezabíjejí, ani jim nezpůsobují vážnější onemocnění a jsou schopny přežít v extrémních podmínkách netopýřího těla, ke kterým patří vysoké teploty při energeticky náročném letu, nebo naopak extrémně nízké teploty při hibernaci. Také se mohou v netopýřích populacích šířit. Při změně hostitele se ovšem virus může začít chovat jinak a z bezpříznakové infekce dojde k závažnému onemocnění. Virus může do nového hostitele proniknout buďto přímo, nebo prostřednictvím mezihostitele. Tím může být jiný savec.

Obr. 1. Kolonie netopýrů v malajské jeskyni

Obr. 2. Kaloň australský Pteropus poliocephalus

      Za hostitele koronaviru SARS-CoV byli označeni vrápenci rodu Rhinolophus. Virus SARS-CoV se objevil v roce 2002 v čínské provincii Kuang-tung a způsobil v mnoha zemích rozsáhlou epidemii atypické pneumonie. Více než osm tisíc lidí onemocnělo a téměř 800 jich na následky onemocnění zemřelo. Zasaženo bylo 30 zemí. Pandemie SARS byla krátkodobá – trvala pouze 8 měsíců. První hlášený případ byl zaznamenán v listopadu 2002 a poslední v červenci 2003.

      Z netopýrů se SARS-CoV dostal k lidem přes mezihostitele, kterým byly cibetkovité šelmy. O 10 let později způsobil virus MERS-CoV, zejména na Arabském poloostrově, další epidemii. Nakažených bylo přes dva tisíce a mrtvých téměř 900, smrtnost dosahovala až 50 %. Mezihostitelem byli v tomto případě velbloudi.

Tabulka 1: Srovnání lidských respiračních koronavirů

* pro srovnání: ebola ze západní Afriky: 63 %

      Ke zvýšení pravděpodobnosti přenosu (kromě přímé manipulace a konzumace divokých zvířat včetně netopýrů) přispívá přelidnění a pronikání člověka do nových oblastí. Některé viry se v lidské populaci neudrží (např. poslední člověk byl nakažený virem SARS-CoV v roce 2004), ale jiné se opakovaně vracejí (MERS nebo Ebola). Jak se bude chovat SARS-CoV-2 zatím nevíme.

      Netopýří a kaloni mohou přenášet velké množství různých mikroorganismů a infikovat například domácí zvířata nebo člověka. Jedná se nejen o viry a bakterie, ale i o houby či parazity.

      Některá z možných infekčních onemocnění mohou být pro člověka fatální a řadíme je mezi vysoce nebezpečné nákazy.

      Netopýři jsou zoonotickým hostitelem pro široké spektrum mikrobiálních agens, schopných překročit mezidruhovou hranici a infikovat domácí i divoká zvířata, stejně jako člověka. Dosud bylo u letounů detekováno 66 virů, nalezených u 74 různých druhových zástupců. K infekci obvykle dochází přes zástupce kmene členovců (Arthropoda). O imunitním systému netopýrů je známo velmi málo. Panuje domněnka, že tato zvířata mají k dispozici specifické virové inhibitory, které způsobují, že neonemocní, ale fungují jako vhodný přírodní rezervoár. Infekce se přenáší pokousáním, poškrábáním, slinami, aerosolem, obsahujícím krevní částice či moč, ale nebezpečný může být i netopýří trus (guáno).

Celosvětově rozšířená onemocnění

Vzteklina

      Netopýři jsou velmi častým zvířecím přenašečem lyssavirů, způsobujících vzteklinu, tj. fatální onemocnění člověka. V ČR byl opakovaně zjištěn pozitivní záchyt viru lyssa u netopýrů.

Koronarovirové infekce

      Tyto viry povětšinou vyvolávají mírná až středně těžká onemocnění, nicméně jsou zodpovědné i za epidemii syndromu akutního respiračního selhání (SARS) v jihovýchodní Asii. Přenos na člověka se předpokládá opět slinami či kousnutím. Je znám i přenos, kdy člověk požil jídlo, jež měl v tlamě netopýr. SARS je s vysokou nemocností a smrtností novou nemocí 21. století. V prvních pěti měsících roku 2003 došlo k pandemickému šíření, kdy se onemocnění rozšířilo z jihovýchodní Asie, Číny a Hong Kongu do celého světa. Postihlo více než 8 tisíc osob, z nichž 812 zemřelo.

Histoplasmóza

      Způsobuje ji houba Histoplasma capsulatum. Onemocnění se typicky vyskytuje v oblastech, kde je mnoho ptáků, netopýrů (přenos trusem), psů, koček, telat, koní a krys. Lidé pracující v takovém prostředí by se měli chránit obličejovými maskami a pracovat se zvířaty v rukavicích. Jde o plicní infekci šířící se inhalací aerosolu s mikroskopickými spórami H. capsulatum. U řady lidí má onemocnění asymptomatický charakter, ale na druhou stranu u oslabených pacientů může být zanedbání léčby velmi nebezpečné.

Leptospiróza

      Hlavním zdrojem vedle hlodavců a telat jsou také netopýři (přenos močí).

Salmonelóza

      Rod Pteropus (jeden z rodu netopýrů, označovaných jako kaloni, nebo létající lišky, obr. 2) byl identifikován jako potenciální zdroj Salmonella enterica sérotyp Typhi v Bangladéši. Infekce netopýrů je zde přičítána hlavně kontaminované vodě.

Lokálně rozšířená infekční onemocnění

Virové hemoragické horečky ebola a marburg

      Filoviry vyvolávající virové hemoragické horečky ebola a marburg specificky lokalizované (Afrika, Asie). Za rezervoár a vektor přenosu většiny filovirů v Africe jsou pokládáni kaloni. Tato zvířata překonávají infekci asymptomaticky (na rozdíl od primátů a člověka), avšak vylučují virus trusem po dobu 3 týdnů. Nepředvídatelně probíhají čas od času epidemie hlavně v zemích, jako jsou Kongo, Súdán, Gabon, Jihoafrická republika, Pobřeží Slonoviny, Uganda, Filipíny. Specifickým problémem západní Afriky v souvislosti s otázkou eboly je i oblíbenost konzumace netopýrů a kaloňů coby gurmánské pochoutky.

Nipah a Hendra viry

     Nipah virus vyvolává virovou encefalitidu. Byl poprvé izolován a identifikován v roce 1988 během epidemie encefalitidy a respiračních onemocnění v Malajsii (vesnice Sungai Nipah) a Singapuru. Onemocnění se šířilo mezi pracovníky prasečích farem a populací obyvatelstva žijící v blízkém kontaktu s prasaty. V roce 1999 byla Malajsie postižena výraznou epidemií nipahu, kdy onemocnělo okolo 300 lidí, z nichž 100 nemoci podlehlo. Bylo nutné vybít více než milion vepřů a ekonomické dopady této epidemie byly nedozírné. V roce 2001 měla s Nipah virem problémy Bangladéš a Indie. Hendra virus je zodpovědný za virové onemocnění respiračního a neurologického typu. Byl poprvé izolován v roce 1994 z klinických vzorků odebraných během epidemického onemocnění koní a lidí ve čtvrti Hendra australského města Brisbane. Přírodním rezervoárem tohoto viru jsou kaloni rodu Pteropus (obr. 2). Koně se nakazí z potravy kontaminované močí, slinami či biologickými produkty uvolňovanými při porodech kaloňů (přenos fekáliemi dosud neprokázán). Člověk je pak infikován při blízkém kontaktu s tělními tekutinami koní.

Chřipkové viry

      Problémem Latinské a Jižní Ameriky je dle studie CDC (Centers for Disease Control and Prevention) nález chřipkových virů u netopýrů druhu Artibeus planirostris. Tento druh netopýrů je rezervoárem H17N10 a H18N11 chřipkových virů. Byly nalezeny pozitivní vzorky z rektálních stěrů při vyšetření celkem 114 odchycených netopýrů. Obdobný nález se týká i kmene H17N10, který byl publikován z Guatemely.

Odkazy

1. https://sciencemag.cz/koronavirus-neni-jediny-proc-smrtici-viry-pochazeji-od-netopyru/
2. https://sciencemag.cz/covid-19-kdo-za-to-muze/
3. https://zdravi.euro.cz/clanek/problematika-nekterych-infekcnich-onemocneni-prenasenych-netopyry-a-kaloni-480240